Zrod „Milostného Trojúhelníku“

Počátek „Milostného Trojúhelníku“ se váže k divadelní hře Perfect Days /Divadlo Na zábradlí/, v níž se Pavel Liška potkal s Martinem Zbrožkem a daší vývoj událostí přivedl i Josefa Poláška do této hry. Měli spolu společnou šatnu, ve které bylo sice velmi těsno, ovšem asi i o to více veselo. Pavel s Pepou se znali již od studií, ale právě Martin byl pro ně zcela nový element a to zřejmě dost provokující, jelikož přicházel z odlišného prostředí, neboli zázemí. Navzájem se inspirovali k různým kanadským žertíkům, četným schválnostem a klukovinám. V tomto zákulisním ovzduší si jen tak jako mimochodem střídavě odbíhali na jeviště, kde všichni tři museli hrát vlastně velmi seriózně civilně. V jedné z klíčových scén se pak museli setkat a to byl právě jejich kámen úrazu... Jejich postavy se v této hořké komedii pokávají na jevišti jen v jediné scéně, pří níž zcela pravidelně docházelo k hromadnému nežádoucímu záchvatu smíchu. Důvod byl jednoduchý, tito tři herci nebyli schopní se na sebe ani podívat. Snažili se vždy o jediné, nepodívat se přímo jeden druhému do očí. Když se tak omylem stalo, nešlo to vydržet, přišel absolutně iracionální záchvat smíchu. Nezvladatelný a pro vývoj hry absolutně nepatřičný! V dramatu touto scénou vrcholilo latentní vážné téma. Ani jejich role nebyly nikterak humorné, tři nejdůležitější muži hlavní hrdinky (Zuzka Bydžovská) Martin – její nejlepší kamarád – homosexuál, Pepa - manžel, který se se svou ženou právě rozvedl a Pavel - coby mladý nápadník, neboli milenec.. Když se těmto třem postavám náhodou v jediné klíčové scéně podařilo se pohledem nesetkat, rozesmála je zase naopak ta úporná naivní snaha za každou cenu se na sebe nepodívat. Neměli šanci záchvatu nikdy uniknout. Nejedny Pavlovy trenky se musely sušit... Ano, bohužel, je nutné konstatovat tuto Pavlovu slabost. Když to přijde, je to prostě neudržitelné...

To vše dalo základ vzniku nového hereckého tria „Milostný Trojúhelník“. Název jakoby vyjadřoval právě jejich lásku a respekt ke společné slabosti neubránit se nezadržitelné vlně nežádoucího záchvatu smíchu v absolutně nepatřičném okamžiku. Zpočátku šlo o koncept, tzn. základní situace a scénosled, to bylo stanoveno, improvizovalo se jen uvnitř jednotlivých scén. Postupně se však jednotlivé naplánované body z konceptu vytrácely, až se postupně vytratily úplně. Rozloučili se i se základní výchozí situací a začali improvizovat v celém představení. Vše vzniká přímo na jevišti před zraky diváků, všechny reakce protagonistů jsou naprosto autentické. Tento způsob tvorby všechny tři natolik uchvátil, že neváhají riskovat svá jména a povědomí vstřícných fanoušků a vrhají se střemhlav do centra dobrodružství. Děje se tak už pár let a stále je co se učit. I když tuto formu začal Martin provozovat asi tak o šestnáct let dříve, než jeho dva spoluhráči, je úplně na stejné lodi, všichni si mají vzájemě od sebe co vzít...což také tak dělají. Jsou natolik odlišní, že to leckdy přínáší i překážky. Ale nad konfliktem vždy zvítězí vzájemný respekt a chuť se spolu smát...